AKTIVNÍ SOPKA
Historie erupcí Pacayi, od roku 1965 až po současnost
Pacaya vybuchuje téměř nepřetržitě od 60. let 20. století, včetně prudké erupce v roce 2010 a epizody s lávou v roce 2021 – to je její historie a proč jsou výstupy stále bezpečné.
Prohlédněte si výstupy na sopku Pacaya na GetYourGuide ↗Probudit se v roce 1965
Pacaya byla po dlouhou dobu klidná, než se v roce 1965 znovu probudila a vytvořila kužel dnes známý jako MacKenneyho kužel uvnitř zhrouceného okraje starší, větší sopky. Od toho roku až do roku 2010 byla Pacaya téměř nepřetržitě v erupci – 45 let přerušovaných lávových fontán, emisí popela a malých proudů, které postupně přetvářely horní svahy hory. Tato dlouhá aktivní fáze je jedním z důvodů, proč je Pacaya obvykle řazena mezi nejaktivnější sopky Střední Ameriky, a proč jsou lávová pole, po kterých dnes turisté chodí, geologicky mladá, nikoli prastará.
Erupce v roce 2010
Dne 27. května 2010 došlo na Pacaye k prudké erupci s lávovými fontánami, které dosahovaly výšky kolem jednoho kilometru, a oblakem popela, který se unášel směrem k Ciudad de Guatemala. Mezinárodní letiště hlavního města bylo na několik dní uzavřeno, protože popel pokryl přistávací dráhu, a erupce si vyžádala několik obětí na životech, včetně lidí, kteří se příliš přiblížili k aktivnímu kráteru. Událost přišla jen několik dní po tropické bouři Agatha a jejich kombinace výrazně zkomplikovala záchranné práce. Dodnes jde o erupci, která je s Pacayou spojována nejvíce v povědomí veřejnosti, a zároveň o referenční bod toho, jak rychle se mohou podmínky na aktivní sopce změnit.
2021 — láva na úbočích
Novější období zvýšené aktivity probíhalo zhruba od února do května 2021, kdy z puklin na severozápadním, západním, jižním a severním svahu Pacayi vytékala láva. Jeden proud urazil více než dva kilometry po svahu a roztavená hornina poškodila plantáže kávy a avokáda na nižších svazích poblíž úpatí sopky. Na rozdíl od roku 2010 byla tato epizoda převážně efuzivní – tekoucí láva spíše než explozivní fontány – což je pro většinu aktivity Pacayi typické, i když to v titulcích nepůsobí tak dramaticky jako prudká erupce.
Proč přístupová trasa není opravená
Protože Pacaya neustále vytváří novou lávu a čas od času uzavírá staré stezky, neexistuje zde žádná jediná, stálá turistická trasa k pevnému okraji kráteru, jako by tomu mohlo být u spící hory. Trasa, kterou průvodci volí, i to, jak blízko se turisté dostanou ke kuželu MacKenney, se přehodnocuje podle měnících se podmínek – někdy se objíždí čerstvý proud lávy, jindy se ustupuje dál od průduchu v obdobích silnější aktivity. To je rozhodnutí o bezpečnosti, nikoli nedůslednost v nabídce: výstup, který jednou dosáhne okraje kráteru a podruhé skončí o kus dřív, je normální chování Pacayi, nikoli zájezd, který nesplnil očekávání.
Přehled časové osy erupce na první pohled
Moderní aktivita Pacayi trvá už šest desetiletí, kdy se střídají klidná období, menší lávové proudy a občasné prudké erupce, takže je snadné ztratit přehled o tom, co se kdy stalo. Toto je zjednodušená časová osa epizod, které jsou nejdůležitější pro to, co dnes turisté vidí a o čem slyší – od probuzení sopky v 60. letech až po její dvě nejlépe zdokumentované moderní erupce. Nejde o úplný vulkanologický záznam, ale dost na to, abyste pochopili, proč lávová pole vypadají tak mladě a proč průvodci i správa parku neustále upravují, jak blízko se návštěvníci mohou k aktivnímu kuželu dostat.
Pacaya erupční časová osa
| Rok / období | Co se stalo |
|---|---|
| 1965 | Pacaya se probouzí po dlouhém období klidu; kužel MacKenney se začíná formovat. |
| 1965–2010 | Téměř nepřetržitá mírná až střední aktivita — jedna z nejdelších aktivních fází ve Střední Americe |
| 27. května 2010 | Prudké erupce lávových fontán a sopečný popel; letiště v Guatemala City je na několik dní uzavřeno. |
| Únor–květen 2021 | Převážně efuzivní erupce; lávové proudy stékají více než 2 km po několika svazích. |
| Probíhá | Drobná aktivita pokračuje periodicky; přístup je denně řízen správou parku a průvodci. |